28. prosince 2015

Náhodné i inspirativní setkání v Praze.



Dnes jsem jel do Prahy popřát Hubákům vše nej do nového roku a prodat starej mobil. V hubu jsem potkal pár pracujících nadšenců. Pokecal jsem s Bárou Halíkovou a Romanem Bojkem, se kterým jsme se bavili o projektu, který může pomoci v začleňování hendikepovaných do společnosti - “hendikepovaný člověk nepracuje z domu, ale z hubu a nasává tu pozitivní energii.”

Prodal jsem mobil na Andělu.

Říkám si, ještě bych mohl skočit na oběd, ale kam … v tu dobu jsem byl v OC Nový Smíchov a do 3. patra do fastfoodů se mi nechtělo. Neměl jsem na to chuť a vrátil jsem se do restaurace Zubajda.
A koho tam nevidím! Ondra Krátký z Liftaga. fakt LOLLL :-D  Toho člověka jsem chtěl poznat, na poprvé to nevyšlo, hlásil sem se na pozici do Liftaga. Přemýšlel jsem jak ho oslovit, chvilku jsem koketoval s myšlenkou, že mu hodím Tweet... Kouknu na Twitter,  poslední tweet 17. prosince, to nebude ten správný kanál … Oki, tak ho oslovím, až bude odcházet osobně.  
Sebral jsem, jak já říkám “kouličky pod paždíčko” a řekl jsem: “zdravím Ondro, já jsem Zdeněk.” Podali jsme si ruce, popřáli si do nového roku a prohodili pár vět. Bylo to bezva neplánované setkání.

A proč to píšu? Je dobré se setkávat, potkávat lidi, kteří mají pozitivní energii / vizi, na které tvrdě pracují. Protože i z náhodného setkání může vzniknout něco velkého, nebo vůbec nic.  

Je na každém z nás, kam to budeme chtít posunout … :-)   

Díky Hance Fučíkové, za korekturu!

7. října 2015

Cesta na Skrytín

    Přemýšlel jsem, jak se prosadit na dnešním trhu, když je těch nabídek tolik, s tím, že já to chci dělat opravdu kvalitně - hlavou i srdcem. Dostal jsem myšlenku, že si najdu učitele kteří by mě mohli posouvat dobrým směrem.

  První kdo mě napadl byl Martin Hausenblas. po shlédnutí videa jsem napsal post na svůj FB. Nečekal jsem, že to bude mít nějakou odezvu. Martin mi napsal PM, kapku jsem tomu nechtěl nejdřív věřit, sem se štípnul, jestli se mi to nezdá. Domluvili jsme se, že za ním přijedu na “Skrytín” nikdy před tím sem o tom místě neslyšel, začal jsem Googlit. Vypadlo z toho, že to je ruina zámku někde mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Sedl jsem na vlak a hurá do neznáma za novým poznáním a člověkem, kterého si vážím za to co dělá. Přijel sem Do malé vesničky Dobkovice a vydal sem se na procházku 3,5 km do kopečka.


  Potom co jsem se doslova “doplazil” na vrcholek kopce, uviděl jsem ruinu zámku Skrytín. Na Skrytíně se pracuje, potkal jsem dělníky a ptal se po Martinovi Hausenblasovi. Dělňasové mi řekli, že šel na houby a ukázali mi kterým směrem. Nechal jsem si u nich tašku a šel sem mu naproti. Zachvilku sem je potkal Martina a Vaška. Pokecali jsme, udělal sem pár fotek, večer jsme udělali táborák. Druhej den dopoledne jsem vyrazil domů. 
 
   Co jsem si vzal s toho setkání? Poznal jsem člověka, který buduje byznys a nemyslí jen na sebe. Dělí se o svoje zkušenosti s ostatními. Sem rád, že sem se vyškrábal na ten kopec a ujel 200 Km. Stálo to za to.

Martin v pracovním :-)

Fotky Skrytína na mapách Google 

11. srpna 2015

Kouzlo Facebooku

    Na kouzla nevěřím, ale asi začnu po tom, co se nám přihodilo. Bylo 16.7.2015, já měla chvilku tak jsem se šla podívat na facebook. Byla jsem ve skupince - Rodiče postižených dětí a lidi s postižením spojme se., kde jsem členem. Jedna paní se tam ptala jestli má smysl sbírat víčka z PET lahví a já jí napsala do komentáře, že my sbíráme pro našeho synka na doplacení vozíku a za nás tedy ano, sbírat. Pak jsem si šla udělat nějakou práci a slyším, že přišla zpráva z facebooku, kouknu a nějaký pán mě označil v komentáři a psal, abych mu v SZ poslala číslo účtu, že mi pošle nějaké peníze, abych nemusela sbírat víčka. Koukla jsem na jeho profil, jmenuje se Zdeněk Horák. Napsala jsem mu tedy soukromou zprávu, že Michálek nemá žádnej účet, že sbíráme víčka už dlouho a že bez pomoci nějaké nadace to dohromady nedáme. Pan Zdeněk naléhal, ať tedy pošlu manželův nebo svůj. Chvíli jsem váhala, protože se nám ještě nikdy nestalo, že by nám někdo chtěl jen tak pomoci, ale pak jsem ho napsala: je to přeci pro Michalka na vozík. Ani ne za čtvrt hodiny přišla sms z banky o příchozí platbě. Tak se kouknu a na účet přišlo 300,- korun s poznámkou: Michalovi na vozík. Panu Zdeňkovi jsem moc poděkovala jak soukromou zprávou, tak veřejně na facebooku. Pan Zdeněk mi napsal jestli jsem připravená na kouzlo facebooku. Odepsala jsem, že na kouzla nevěřím - on na to jestli může číslo účtu zveřejnit na stránce facebooku. Zkameněla jsem, ale souhlasila. To co se odehrálo potom, by mě ve snu nenapadlo. Během dne přišlo dalších 10 sms z banky s příspěvky. Hnedle jsem to napsala panu Zdeňkovi. Všem lidem jsem hned veřejně a jmenovitě poděkovala na veřejné síti. Pan Zdeněk mi napsal, že nějaký pán sdílel příspěvek, a že teď se to rozjede. Jelikož byl pátek, takže to byli jen lidé co mají stejnou banku a v pondělí že uvidím. Ano, opravdu jsem viděla - jedna sms za druhou přišlo dalších 13 příspěvků na synův vozík. Opět jsem všem jmenovitě poděkovala, další den to bylo stejné a další rovněž. Vždy jsem napsala jmenovité poděkování. Takhle to šlo 7 dní. V sedmi dnech se povedlo 55 lidem přispět Michalkovi na doplacení vozíku. Nikdy jsem nevěřila, že tolika lidem nebude zatěžko jednomu malému chlapci, kterého nikdy neviděli a tudíž ho neznají, přispět na tolik potřebný vozík. Samozřejmě Pana Zdeňka jsem pozvala, aby byl u předání nového vozíku našemu sluníčku Michalkovi. Panu Zdeňkovi a Všem úžasným lidem ještě jednou ze srdce děkujeme za poskytnutí finančních příspěvků pro našeho synka. Pan Zdeněk, i když je sám tělesně postižený ukázal, že jsou v této těžké době lidé se srdcem na pravém místě. Takže kouzla asi opravdu jsou a zázraky se mohou stát každému, kdo věří. Nám se takový kouzlo se zázrakem stalo a jsme za ne vděčný.

25. června 2015

Úřednický šiml, aneb výměna průkazu ZTP


Do konce roku musí mít všichni vyměněný průkaz ZTP. Říkám si, nač to budu odkládat. Přečetl jsem si článek od Ligy vozíčkářů co a kde vyplnit, kam zajít. Naposledy jsem měnil průkazku před 9 lety. Vyplnil jsem formulář na webu MPSV, vytisknul. Ještě pro jistotu volám na Úřad Práce, co vše budu potřebovat k vydání nového průkazu. Odpověděla mi milá úřednice, že je potřeba pouze průkazka a fotka. Tak sem vzal vše potřebné a hurá na ÚP.

Původní průkaz vydaný v roce 2007
Původní průkaz vydaný v roce 2007

Na pracáku vše rychlé, za 5 minut jsem byl vyřízený, žádost podaná a během měsíce bude nová průkazka. Po měsíci mi zavolali z ÚP; průkazka je hotová, ať si přijdu a vezmu si 30 Kč – poplatek za průkazku. Na pracáku tentokrát fronta. Za 15 minut se dostávám na řadu. Jupí!
Podepisuju formuláře a dostávám průkaz ZTP. A ejhle, průkazka je platná pouze do příštího roku. "WTF"?! ptám se úřednice… a proč mám platnost jen rok a ne na 10 let? "průkazy jen vyměňujeme, platnost zůstává ze staré průkazky, pak půjdete na posouzení zdravotního stavu". " Mám doma rozhodnutí o trvalém přiznání průkazu ZTP, odvětil jsem suše. Úřednice si trvala na svém. Vzal jsem si nový průkaz a duchu sem si říkal co to kruci je, to nemůže být pravda… Co na mě budou znovu posuzovat? (když jsem se tak narodil…)

Průkaz vydaný do roku 2016
Průkaz vydaný do roku 2016

Po návratu domů jsem vyhledal rozhodnutí z osmnáctin a udělal si kopie. Zavolal na ÚP, úřednice už nebyla tak milá. Opět trvala na tom, ať si přijdu požádat za rok. Rozhodnutí, které mám v ruce, ve spisu nemá, že je v archívu. Říkám si "Ok". Nakonec mě napadlo zavolat do Ligy vozíčkářů. Volám a líčím celou situaci paní Hájkové. Ta mi odpověděla, že situaci prověří a zavolá mi zpět. Po 2 hodinách mi volají zpět z Ligy Vozíčkářů; ze zákona mám nárok na průkazku na 10 let, pokud mám rozhodnutí jen jedno a nebyl posuzován můj zdravotní stav znovu. Tak jdu opět na ÚP, teď už rovnou za vedoucí. Opět jsem popsal podrobně situaci a předložil rozhodnutí o přiznání průkazu ZTP. Po cca 20 minutách jsme došli k závěru: vedoucí prověří situaci a zavolá mi. Po dvou dnech další posun! Po telefonním hovoru si mám dojít podepsat novou žádost o průkaz ZTP, který bude na 10 let. Vracím se na místo činu podepsat žádost na ÚP.
Po měsíci volám zpět, jestli mám hotový průkaz. Úřednice mi oznámila: "máte jej hotový, ale už jsme vám volali". Podíval jsem se do výpisů hovorů do mobilu a odpovídám:“ zmeškaný hovor nemám, takže slečna asi volala někomu jinému“. Došel jsem si pro průkaz, tentokrát již s platností na 10 let. Podepisuji stvrzenku na platbu 30 korun a ejhle úřednice po mě těch 30 Kč nechtěla… Celé to běhání mě stálo cca 5 hodin, 2 měsíce čekání.

Průkaz vydaný do roku 2025


Pár otázek k zamyšlení:

Nebylo by lepší si od všech vyžadovat i "rozhodnutí o přiznání průkazu"?
Kolik hodin strávila vyřizováním mých žádostí úřednice?
Kdo za mě zaplatil poplatek za druhý vydaný průkaz?


Ps: Díky Hance Fučíkové za korekturu!

25. února 2015

Hledám Dream job


Po delší době článek na blog. Tentokrát to nebude o tom co bylo, ale o tom co bude! :-)
Dal jsem si cíl a to, že do srpna si najdu “Dream Job”.

 Tímto článkem hodlám nadchnout personalisty a všechny známé i neznámé lidi. Rád bych, aby jste tento článek sdíleli. A následně se s vámi chci sejít. Dáme si kafe a dohodneme možnou oblast spolupráce, která vás bude zajímat. Co rád dělám? Když tak nad tím přemýšlím, rád školím. IT jak obecné věci (jak založit mail, FB, TW, G+, atd), tak věci odbornější (nastavení Google Apps, marketing nejen na sociálních sítích). Dále sestavuji na zakázku PC. Dělám veškeré poradenství ohledně PC a notebooků, jak HW, tak SW. Networking je super nástroj k poznávání lidí a také s ohledem na zpětnou vazbu. Učím se novým věcem. Věnuji se i neziskovým projektům. Něco o mě se dozvíte na http://www.linkedin.com/in/tenvelkej. A proč si myslím, že by jste mě měli zaměstnat? Protože umím posouvat věci správným směrem, jako Google Apps pro neziskovky - https://plus.google.com/107747221025316430022/posts/c922oD9CMpn.

 Můj zdravotní stav není 100%, mám Dětskou mozkovou obrnu na pravou stranu, to mi nebrání v práci, kterou dělam rád :-) .

Vše ostatní co by vás mohlo zajímat, rád zodpovím na mailu tenvelkej@gmail.com