Dnes jsem jel do Prahy popřát Hubákům vše nej do nového roku a prodat starej mobil. V hubu jsem potkal pár pracujících nadšenců. Pokecal jsem s Bárou Halíkovou a Romanem Bojkem, se kterým jsme se bavili o projektu, který může pomoci v začleňování hendikepovaných do společnosti - “hendikepovaný člověk nepracuje z domu, ale z hubu a nasává tu pozitivní energii.”
Prodal jsem mobil na Andělu.
Říkám si, ještě bych mohl skočit na oběd, ale kam … v tu dobu jsem byl v OC Nový Smíchov a do 3. patra do fastfoodů se mi nechtělo. Neměl jsem na to chuť a vrátil jsem se do restaurace Zubajda.
A koho tam nevidím! Ondra Krátký z Liftaga. fakt LOLLL :-D Toho člověka jsem chtěl poznat, na poprvé to nevyšlo, hlásil sem se na pozici do Liftaga. Přemýšlel jsem jak ho oslovit, chvilku jsem koketoval s myšlenkou, že mu hodím Tweet... Kouknu na Twitter, poslední tweet 17. prosince, to nebude ten správný kanál … Oki, tak ho oslovím, až bude odcházet osobně.
Sebral jsem, jak já říkám “kouličky pod paždíčko” a řekl jsem: “zdravím Ondro, já jsem Zdeněk.” Podali jsme si ruce, popřáli si do nového roku a prohodili pár vět. Bylo to bezva neplánované setkání.
A proč to píšu? Je dobré se setkávat, potkávat lidi, kteří mají pozitivní energii / vizi, na které tvrdě pracují. Protože i z náhodného setkání může vzniknout něco velkého, nebo vůbec nic.
Je na každém z nás, kam to budeme chtít posunout … :-)
Díky Hance Fučíkové, za korekturu!
