Řeknete si, vobyčejná středa 20. července.
U mě tenhle den stál za “pikaču” - a ne, opravdu nehraju pokémony :-)
Takové malé shrnutí, co se mi přihodilo. Vylomil se mi pant u noťasu, poškrábal jsem čočku u 360-tkové kamery a projel jsem se okružní jízdou Prahou. místo do Dolních Počernic jsem jel do horních, v budu sem potkal totalně nezodpovednou matku, které 2x spadlo dítě na zem.
Kdo chcete vědět, jak to bylo, čtěte dál!
Ráno ve středu jsem jako obvykle vstával kolem šesté, uvařil kávu a zalezl zpět do postele, abych si vyřídil maily a vypil skvělý kafe.
Znáte to, pomalu se zvedáte z postele, balíte noťas a teď slyším praskání … říkám si v duchu “co to je?”. Nemůžu dovřít víko, tak koukám a on vylomenej pant … to byl první “pikaču.”
A nevěřil svým očím, na jakém kousku to drží!
Začal jsem na netu pátrat, kolik stojí nové panty, jen pro srovnání - v Čechách se běžně prodávají panty od 500 - 1200 Kč, z Číny se dají objednat za 400 Kč i s poštovným …
Zvolil jsem cestu nejmenšího odporu a šel koupit lepidlo, slepil jsem to napotřetí a dodneška to drží :-)
Druhej středeční “pokemon pikaču” byla poškrábaná čočka u #LG360cam.
Jsem prostě “střevo.” Mám totiž trojnožku, kterou jsem špatně rozložil, ten den byl vítr a v momentu, kdy jsem se schovával mimo záběr kamery, tak fouklo a bylo “vymalováno.” Kamera spadla …
Přišel jsem domů a hledám, jak se čistí rozbité čočky od kamer. Našel sem jeden návod. K opravě čočky bylo potřeba - brusný papír P5000, zubní pasta, alkohol, hadříky. Největší výzvou bylo sehnat šmirglpapír s jemností P5000, nikde ho nemají. Našel jsem pouze dvě místa v Čechách, kde ho mají skladem - jedno je v Praze www.glidingshop.cz a druhé na Moravě http://www.autolaky-autex.cz/
Protože jsem “šmatla” (mám DMO na pravou stranu a nemám cit v pravé ruce), tak jsem požádal kámoše Lukáše Kutílka, aby mi pomohl s opravou.
A mezi opravou čočky kamery jsem se projel po Praze. Mířil jsem do Dolních Počernic a nevím proč mi utkvělo v hlavě, že musím do Horních Počernic, ani proč jsem se nepodíval do Google Map, ale vydal jsem se do Horních Počernic a prostě jel. Došlo mi, že je něco špatně až na místě, kde jsem si říkal “kde to jsem, tady nemám být …Já trouba sem měl jet do Dolních Počernic”. Tentokrát jsem se do Google Map podíval a zadal si přesnou trasu. Vyhodilo mi to, že mám jet busem.
Zastávka byla nedaleko, nastoupil jsem do něj a ozvala se rána a po ní dětský křik. Rozhlédnu se a špunt je opravdu hlavičkou dolů. Hlídala ho starší sestra, které bylo cca 12 let a děcku cca 2 roky. Jejich matka kouřila venku. Byla pro mě nepochopitelná její reakce, když děcko spadlo, ona kouřila v klidu dál a své starší dceři jen řekla co dělá, ať dává pozor ….
Během cesty si přistoupil chlápek, který měl evidentně těžší den … a tak si lehl na pětku.
Potom nuda v Praze až do chvíle, kdy spadl kočárek i s dítětem, tentokrát byla reakce matky “Ježíš! Doprdele! co to je, Aničko, seš v pohodě?”
A to byla moje Pokémoní “pikačová” středa :-)
Co napsat závěrem?
Když nejde o život, jde o “hovno.” Vše se dá vyřešit v pohodě a v klídku.
Díky Hance Fučíkové za korekturu. :-)
