15. srpna 2016

Svědectví u soudu


Dnes sem byl po roce u soudu, kde jsem svědčil v případu, který se stal před 15 lety!

Ne, to není pohádka, je to realita po 15 letech…
O co tenkrát šlo. Dělal jsem nočního recepčního na hotelu a CitiBank tam měla školení a následně večer “mecheche” všichni samozřejmě se ožrali…  No pak jsme našli pána v autě celého od krve, když rozbil okýnko… Jeho kolegové mě přesvědčili, abych nevolal záchranku, která se stejně zavolala… A pan Klíma se teď soudí s pojišťovnou o to, že mu má být vyplaceno pojistné plnění… Místo toho, aby byl rád že žije… říkám si jestli to není sen , ale není.


Už ráno sem měl staženej žaludek, ale říkám si bude to v pohodě.

Přijdu na soud na devátou, pohoda soudkyni sem dal občanku a čekal venku až mě zavolá.

Vstoupil sem do jednací  místnosti a zase sem měl divnej pocit, nemám rád tyhle místa.
Po pravé ruce sem měl statní zástupkyni a po levé ruce pana Klímu a jeho advokáta.
Začal můj výslech. První se ptala soudkyně, odpovídal jsem v tom smyslu že jsem spis neviděl 14 let a že si věci nevybavuju. Bylo vše v pohodě až do té chvíle, kdy se začal ptát advokát p. Klímy, kde mi dával přesné otázky na tělo a machroval tak, že on má spis doslova našprtanej a měl ho před sebou … a pak se stal ten okamžik kdy jsem odpověděl na otázku, že si přesně nepamatuju a pan Klíma se zvedl a začal křičet … loll a takhle se zastrašujou svědci.
v tu chvíli se mi sevřel žaludek ještě víc … advokát začal pálit své otázky ještě víc, pan Klíma na židli zuřivě kroutil hlavou. Pak se stala super věc státní zástupkyně požádala abych se mohl podívat do spisu. Nadechl jsem se a šel podlamovaly se mi kolena, přečetl si své výpovědi staré 15 let a pak se mě dotázala státní zástupkyně jestli si stojím za výpovědí kterou sem dal na policii. Já řekl že jistě a ještě se mě zeptala, jestli jsem dnes odpovídal dle toho co si pamatuju, což jsem ji potvrdil taky.  
¨

Na celém tomto soudním sporu mě zaráží pár věcí.

Místo toho aby p. Klíma byl rád, že žije a radoval se života i když má do smrti trvalé následky, tak se soudí o peníze, byl on kdo se ožral a všichni kolem se mu snažili zachránit “prdel” a může být rád že žije. Místo toho na mě začal vykřikovat když já jsem mluvil, je tohle normální v naší společnosti?
Takhle zastrašovat lidi?
Teď je na soudu jak rozhodne! Věřím, že moje svědectví pomůže ke správnému rozhodnutí.

             Za korekturu děkuju Janu Polzerovi

Žádné komentáře:

Okomentovat