Cesta na Skrytín

    Přemýšlel jsem, jak se prosadit na dnešním trhu, když je těch nabídek tolik, s tím, že já to chci dělat opravdu kvalitně - hlavou i srdcem. Dostal jsem myšlenku, že si najdu učitele kteří by mě mohli posouvat dobrým směrem.

  První kdo mě napadl byl Martin Hausenblas. po shlédnutí videa jsem napsal post na svůj FB. Nečekal jsem, že to bude mít nějakou odezvu. Martin mi napsal PM, kapku jsem tomu nechtěl nejdřív věřit, sem se štípnul, jestli se mi to nezdá. Domluvili jsme se, že za ním přijedu na “Skrytín” nikdy před tím sem o tom místě neslyšel, začal jsem Googlit. Vypadlo z toho, že to je ruina zámku někde mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Sedl jsem na vlak a hurá do neznáma za novým poznáním a člověkem, kterého si vážím za to co dělá. Přijel sem Do malé vesničky Dobkovice a vydal sem se na procházku 3,5 km do kopečka.

  Potom co jsem se doslova “doplazil” na vrcholek kopce, uviděl jsem ruinu zámku Skrytín. Na Skrytíně se pracuje, potkal jsem dělníky a ptal se po Martinovi Hausenblasovi. Dělňasové mi řekli, že šel na houby a ukázali mi kterým směrem. Nechal jsem si u nich tašku a šel sem mu naproti. Zachvilku sem je potkal Martina a Vaška. Pokecali jsme, udělal sem pár fotek, večer jsme udělali táborák. Druhej den dopoledne jsem vyrazil domů. 

 

   Co jsem si vzal s toho setkání? Poznal jsem člověka, který buduje byznys a nemyslí jen na sebe. Dělí se o svoje zkušenosti s ostatními. Sem rád, že sem se vyškrábal na ten kopec a ujel 200 Km. Stálo to za to.

Martin v pracovním :-)

Fotky Skrytína na mapách Google 

Kouzlo Facebooku

    Na kouzla nevěřím, ale asi začnu po tom, co se nám přihodilo. Bylo 16.7.2015, já měla chvilku tak jsem se šla podívat na facebook. Byla jsem ve skupince - Rodiče postižených dětí a lidi s postižením spojme se., kde jsem členem. Jedna paní se tam ptala jestli má smysl sbírat víčka z PET lahví a já jí napsala do komentáře, že my sbíráme pro našeho synka na doplacení vozíku a za nás tedy ano, sbírat. Pak jsem si šla udělat nějakou práci a slyším, že přišla zpráva z facebooku, kouknu a nějaký pán mě označil v komentáři a psal, abych mu v SZ poslala číslo účtu, že mi pošle nějaké peníze, abych nemusela sbírat víčka. Koukla jsem na jeho profil, jmenuje se Zdeněk Horák. Napsala jsem mu tedy soukromou zprávu, že Michálek nemá žádnej účet, že sbíráme víčka už dlouho a že bez pomoci nějaké nadace to dohromady nedáme. Pan Zdeněk naléhal, ať tedy pošlu manželův nebo svůj. Chvíli jsem váhala, protože se nám ještě nikdy nestalo, že by nám někdo chtěl jen tak pomoci, ale pak jsem ho napsala: je to přeci pro Michalka na vozík. Ani ne za čtvrt hodiny přišla sms z banky o příchozí platbě. Tak se kouknu a na účet přišlo 300,- korun s poznámkou: Michalovi na vozík. Panu Zdeňkovi jsem moc poděkovala jak soukromou zprávou, tak veřejně na facebooku. Pan Zdeněk mi napsal jestli jsem připravená na kouzlo facebooku. Odepsala jsem, že na kouzla nevěřím - on na to jestli může číslo účtu zveřejnit na stránce facebooku. Zkameněla jsem, ale souhlasila. To co se odehrálo potom, by mě ve snu nenapadlo. Během dne přišlo dalších 10 sms z banky s příspěvky. Hnedle jsem to napsala panu Zdeňkovi. Všem lidem jsem hned veřejně a jmenovitě poděkovala na veřejné síti. Pan Zdeněk mi napsal, že nějaký pán sdílel příspěvek, a že teď se to rozjede. Jelikož byl pátek, takže to byli jen lidé co mají stejnou banku a v pondělí že uvidím. Ano, opravdu jsem viděla - jedna sms za druhou přišlo dalších 13 příspěvků na synův vozík. Opět jsem všem jmenovitě poděkovala, další den to bylo stejné a další rovněž. Vždy jsem napsala jmenovité poděkování. Takhle to šlo 7 dní. V sedmi dnech se povedlo 55 lidem přispět Michalkovi na doplacení vozíku. Nikdy jsem nevěřila, že tolika lidem nebude zatěžko jednomu malému chlapci, kterého nikdy neviděli a tudíž ho neznají, přispět na tolik potřebný vozík. Samozřejmě Pana Zdeňka jsem pozvala, aby byl u předání nového vozíku našemu sluníčku Michalkovi. Panu Zdeňkovi a Všem úžasným lidem ještě jednou ze srdce děkujeme za poskytnutí finančních příspěvků pro našeho synka. Pan Zdeněk, i když je sám tělesně postižený ukázal, že jsou v této těžké době lidé se srdcem na pravém místě. Takže kouzla asi opravdu jsou a zázraky se mohou stát každému, kdo věří. Nám se takový kouzlo se zázrakem stalo a jsme za ne vděčný.

Martina Ludvíková (matka Michalka)

Jak to začalo https://www.facebook.com/tenvelkej/posts/1163881633638236

Dárci:

https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1083756438320006
https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1085909524771364
https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1086946718000978
https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1087601184602198

https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1089284434433873

Co napsat, závěrem - všem co se na té dobré věci podíleli moc děkuju!
Zvláštní poděkování patří panu Eibichovi, za pomoc při výběru vozíku a odvoz na vlak :-)