Náhodné i inspirativní setkání v Praze.

Dnes jsem jel do Prahy popřát Hubákům vše nej do nového roku a prodat starej mobil. V hubu jsem potkal pár pracujících nadšenců. Pokecal jsem s Bárou Halíkovou a Romanem Bojkem, se kterým jsme se bavili o projektu, který může pomoci v začleňování hendikepovaných do společnosti - “hendikepovaný člověk nepracuje z domu, ale z hubu a nasává tu pozitivní energii.”

Prodal jsem mobil na Andělu.

Říkám si, ještě bych mohl skočit na oběd, ale kam … v tu dobu jsem byl v OC Nový Smíchov a do 3. patra do fastfoodů se mi nechtělo. Neměl jsem na to chuť a vrátil jsem se do restaurace Zubajda.

A koho tam nevidím! Ondra Krátký z Liftaga. fakt LOLLL :-D  Toho člověka jsem chtěl poznat, na poprvé to nevyšlo, hlásil sem se na pozici do Liftaga. Přemýšlel jsem jak ho oslovit, chvilku jsem koketoval s myšlenkou, že mu hodím Tweet... Kouknu na Twitter,  poslední tweet 17. prosince, to nebude ten správný kanál … Oki, tak ho oslovím, až bude odcházet osobně.  

Sebral jsem, jak já říkám “kouličky pod paždíčko” a řekl jsem: “zdravím Ondro, já jsem Zdeněk.” Podali jsme si ruce, popřáli si do nového roku a prohodili pár vět. Bylo to bezva neplánované setkání.

A proč to píšu? Je dobré se setkávat, potkávat lidi, kteří mají pozitivní energii / vizi, na které tvrdě pracují. Protože i z náhodného setkání může vzniknout něco velkého, nebo vůbec nic.  

Je na každém z nás, kam to budeme chtít posunout … :-)   

Díky Hance Fučíkové, za korekturu!

Cesta na Skrytín

    Přemýšlel jsem, jak se prosadit na dnešním trhu, když je těch nabídek tolik, s tím, že já to chci dělat opravdu kvalitně - hlavou i srdcem. Dostal jsem myšlenku, že si najdu učitele kteří by mě mohli posouvat dobrým směrem.

  První kdo mě napadl byl Martin Hausenblas. po shlédnutí videa jsem napsal post na svůj FB. Nečekal jsem, že to bude mít nějakou odezvu. Martin mi napsal PM, kapku jsem tomu nechtěl nejdřív věřit, sem se štípnul, jestli se mi to nezdá. Domluvili jsme se, že za ním přijedu na “Skrytín” nikdy před tím sem o tom místě neslyšel, začal jsem Googlit. Vypadlo z toho, že to je ruina zámku někde mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Sedl jsem na vlak a hurá do neznáma za novým poznáním a člověkem, kterého si vážím za to co dělá. Přijel sem Do malé vesničky Dobkovice a vydal sem se na procházku 3,5 km do kopečka.

  Potom co jsem se doslova “doplazil” na vrcholek kopce, uviděl jsem ruinu zámku Skrytín. Na Skrytíně se pracuje, potkal jsem dělníky a ptal se po Martinovi Hausenblasovi. Dělňasové mi řekli, že šel na houby a ukázali mi kterým směrem. Nechal jsem si u nich tašku a šel sem mu naproti. Zachvilku sem je potkal Martina a Vaška. Pokecali jsme, udělal sem pár fotek, večer jsme udělali táborák. Druhej den dopoledne jsem vyrazil domů. 

 

   Co jsem si vzal s toho setkání? Poznal jsem člověka, který buduje byznys a nemyslí jen na sebe. Dělí se o svoje zkušenosti s ostatními. Sem rád, že sem se vyškrábal na ten kopec a ujel 200 Km. Stálo to za to.

Martin v pracovním :-)

Fotky Skrytína na mapách Google