Poslední den roku 2021

 

Zdarec, moje sociální bublino, 

dnes udělám “malou rekapitulaci”, nicméně nebude to rekapitulace za poslední rok…
Bude to rekapitulace cestování s mým speciálním společníkem - batohem ;-) 

Když se na něj podíváte, je starej, ošoupanej, a má na sobě placky. V určité době jsem o něj musel bojovat - máma mi totiž říkávala: “Vyhoď ten starej batoh, koupím ti novej…” 

Tak proč nemám novej batoh? 

Každá placka pro mě totiž znamená hodně a je pod ní skrytej příběh. 

Uvedu pár příkladů :-)

Jedna z nejstarších placek je z #4SQday #Brno 2012. 

Byla to doba, kdy se v Česku #foursquare a jeho komunita rozrůstala. Jde o aplikaci na “čekování” (checkování) – vaši přátelé můžou díky tomu zjistit, kde jste a co jste si třeba dali dobrýho k obědu, nebo na jaký film jste šli do kina. Aplikaci jsem používal hodně - bavila mě gamifikace a to, že vím, kde se s přáteli mohu potkat, aniž bych jim volal - prostě jsem za nima došel na dané místo, kde se “čekli”.

Aplikace se postupem času stávala více a více robustní a tak přišlo rozdělení do 2 appek, což komunita nevzala dobře a hodně lidí odešlo, nicméně navzdory tomu má aplikace neustále v Česku své fandy. Do komunity se můžete připojit tady: https://www.facebook.com/groups/foursquareczsu 

Další placka je #GUGTrip 2013. 

O akci se víc můžete dozvědět na Twitteru - aaa, Honzo Pobořile, tady jsme se asi poprvé potkali! ;-) 

Ne, nejsem vývojář, přesto jsem na akci jel – proč? 

Jel jsem tam, protože Dan Franc, přece! 

Tehdejší #JeDi #GUGCZ. Cítil jsem, že se od Dana můžu mnohé naučit. 

Jeli jsme tam společně s Jirkou Dobrovolným a sáhl jsem si tam tenkrát na své “sportovní dno” – jeli jsme totiž na kolech :-D 

Něco málo o akci: https://dotekomanie.cz/2013/07/gugtrip-2013-nebavi-vas-leto-kancelari-prijedte-na-coworking-prirody/

Poznal jsem tam hodně nových tváří, např. Alexe.

Taky jsem tam otevřel téma Google Apps pro neziskovky s Filipem Hráčkem – nevím, jak a jestli to pomohlo, ale v roce 2015 se program rozjel i v Česku.

Byla to mega super akce!
Už tenkrát jsem spamoval soukromej GUG chat různejma fotkama a tak jsem si vysloužil… https://twitter.com/tenvelkej/status/368135087910432768 

Děkuju Tom Jukin, Dana Léw Dan Franc a všem zúčastněným.

Placka #BrnoCoffee je další komunitní placka z #twitteru organizovaná TáŇou a mnou. 

Vždy jsme se sešli s partou lidí a pokecali u dobrého kafe o různých tématech.
Rád bych tuto komunitu obnovil, co vy na to, Brňáci? ;-) 

Pak je tu #OvaCopi od Květky.   

Jedna z nejlepších akcí, a to nejen na copywriting, ale i marketing v Česku! Jsem rád, že jsem se mohl zůčastnit #OvaCopi3 - seznámil jsem se tam s mnoha zajímavými lidmi a dozvěděl se nové informace. 

Zjistěte víc o OvaCopi:https://ovacopi.cz/pribeh.html

Těším se na Ovacopi 7, kde bude řečník Ladislav Zibura!

Hodně placek mám z akcí #Barcampcz.
Měl jsem možnost se podívat na barcamp Vsetín, Zlín, Brno, Ostrava, nebo Plzeň.
Vnímám barcampy jako akce od lidí lidem a předávání vzdělání a tvorba komunit. 

Díky Michal Berg, že jsi to přinesl do Česka! 💙🙏

Placka Přeji štědré dny - tu jsem získal na setkání o nomádění s Lindou Martiškovou. Pokud se chcete o tématu nomádů a nomádek dozvědět víc, mrkněte na web: https://www.nomadka.cz/ 

Další plackou je otazník – Milion chvilek pro demokracii – myšlenky projektu podporuji, jsou mi blízké: https://milionchvilek.cz/

Placka I love s knírem – podpora #movember.

Další je Local Guides Praha – placka byla vytvořena jako dárek pro účastníky #LGSummit16.

Placka u účastníků měla velký úspěch a příští ročníky byla inspirací pro ostatní účastníky LG Summitu.

Proto i ta další placka je I love SF z #LocalGuidesConnect 2018 od Karen.

Samozřejmě že nesmí chybět placka “bratří” ze Slovenska – Slovak Local Guides.

Placky Movember a Local Guides dělal Janek, děkuju!

Další podpora formou placky je Běh pro ZOO Praha.

A poslední podpora je HATE FREE: https://www.hatefree.cz/ 

Dočetl-a jsi až sem? 

Tak máš přehled o tom, co podporuju, a kde se vzdělávám ;-) 

Díky a u dalšího článku! Zdarec ;-) 

Korektura : Adel s 💙

Roušky všem

Dnes jsem musel do nemocnice, měl jsem naplánovaný zákrok - punkci.

Chtěl bych poděkovat strašně moc všem lékařům, kteří dělají co mohou v podmínkách, které mají, DÍKY!

Obdivoval jsem paní dokrorku, která mi prováděla punkci a díky moc za ten přístup a důvěru!!!

Vešel jsem do ordinace, paní dokrorka mě zkoukla pohledem, zeptala se mě jestli nejsem nemocnej, nebo nemám koronavirus. Potom co jsme prohodili pár slov o situaci v Česku, naskočil počítač a paní doktorka mi udělala ultrazvuk, následně punkci a to celé v obyčejné roušce. Po zákroku jsem poděkoval a popřál pevné zdraví, paní dokrorka odpověděla, že děkuje a že je připravená na válečnej stav, bude asi spát v nemocnici.

Do nemocnice, jsem šel pěšky cca 5 km a po cestě jsem viděl nezodpovědné lidi, jak stojí v hloučku u kebabu …
Staří lidi chodili nakupovat bez roušky, respirátoru.

A hrozné je i to, že voják který měl službu a hlídal objekt, tak respirátor neměl taky.

Po cestě jsem potkal i paní cca 65 let, čekala na šalinu, tak sem se zastavil a říkám víte že jste v ohrožené skupině? Kam jedete? Paní říká potřebuju do města mám tam něco objednanýho … říkám a to to nepočká týden?  

Lidi buďte ohleduplní v těchto dnech na sebe a okolí.   
Díky jestě jednou lékařum, vojákům, hasičům, policistům kteří denně nasazují svůj život.  

#RouskyVsem

Příjem pacientů bez sester 

Zaplacená pokuta v šalině - dobrý skutek

Ahoj.
Dnes jsem udělal dobrý skutek. Zaplatil jsem za paní pokutu ve výši 800 Kč, a to v šalině. Chytli ji revizoři - měla lístek z Rosic, na tři pásma, a jela až na Českou.

Pojďme ale od začátku...
Ráno jsem dobíhal šalinu, ochotný řidič na mě počkal, ač nemusel, poděkoval jsem mu. Někde na Rybkově jsem si všiml, že v zadní části šaliny revizor vysvětluje paní, že má lístek jenom na tři pásma. Proběhla zastávka Kounicova - paní stále dostávala přednášku na téma pásem. Když jsme se blížili na zastávku Grohova, přistoupila další revizorka, která zahájila opravdu nemístný psychický nátlak. To se mi nelíbilo, vstoupil jsem tedy do debaty..
Já: “Co se děje? Pojďme vystoupit na České. Já tu pokutu za paní zaplatím. Kolik to dělá?”
Revizor: “800 Kč.”
Já: “OK. Pojďme tedy vystoupit. Vyberu peníze z bankomatu.”
Revizoři byli v údivu, a i přesto, že se schylovalo k vyřešení situace, nadále psychicky tlačili na lapenou ženu. Ohradil jsem se, takové chování mi přijde zbytečné - měli by se zamyslet, zda není lepší takovou situaci řešit spíše preventivně, obzvlášť v tomto případě, kdy paní zcela jasně a průkazně vysvětlila, jak k jízdence přišla (jízdenku koupila přímo od řidiče). Pokuta 800 Kč mi přijde naprosto nesmyslná.

Když tento případ srovnám s čerstvým problémem mezi Google Maps a Dopravním podnikem Brno ohledně aktuálnosti jízdních řádů - DPMB by za toto lajdáctví mohl dostat pokutu v řádu 10 000 Kč. I přes vážnost problému jsem to řešil preventivně - napsal jsem post na Facebook.

V případě lapené cestující s jízdenkou pouze na tři pásma byla na místě prevence, než zbytečně vysoká pokuta. Dle mého si tu revizoři pouze ladili své ego spolu s radostí ze splněných denních tabulek za chycené černé pasažéry. Zde pochybil i řidič, který jízdenku vydal. Pokud je více variant jízdenek, bylo by na místě prodej upřesnit. Vznikla tedy otázka směrem k Dopravnímu podniku Brno - proč jsou trestáni neznalí cestující za profesní chybu zaměstnance DPMB?


Perlička na závěr ..... pan revizor č. 33 se zeptal své kolegyně

.... Jestli teda má tu pokutu napsat ...

Díky všem, za podporu nejen lajkem, ale i finančním příspěvkem!



Korektura : Ivana Janečková

Jak jezdit vlakem levněji, aneb cestovatelský Hack

Ahoj!

Byl jsem v Bratislavě na Local Guides setkání a jízdenku jsem si kupoval přes aplikaci v mobilu - Můj vlak.

Protože jsem hendikepovanej a mám průkaz ZTP, tak mám slevu,  ale myslím, že tento návod bude fungovat pro všechny ;-)

 

Nejdříve si řekneme, jak si jízdenku nekupovat.

Příklad uvádím na trase Bratislava - Praha. Když si koupíte jízdenku na průkaz ZTP, vyjde vás na 387,-  Kč - z toho je 304,-  Kč mezinárodní jízdenka 2. třída + 83,- Kč mezinárodní příplatek za rezervaci.

Přímá jízdenka Bratislava - Praha 

Jak docílit lepší ceny za jízdenku?

Rozhodně je zbytečnost platit za mezinárodní příplatek za rezervaci.

A teď ten HACK :-)

Koupíte si dvě jízdenky!

Prví bude např. Bratislava - Břeclav

Jízdenka mě vyšla na 157,- Kč  

Jízdenka Bratislava - Břeclav

Druhá jízdenka je Břeclav - Praha s rezervací.

Příplatek za rezervaci 0,- Kč

Jízdenka mě vyšla na 106,- Kč

Jízdenka Břeclav - Praha

Celková cena za dvě jízdenky s rezervací v ČR byla 263,- Kč

Rozdíl je 124,- Kč ;-)

A myslím si, že bez průkazu ZTP je ten rozdíl ještě větší…

Mějte se!

Cesty v pohodě a zase někdy,

Tenvelkej.

Díky za korekturu Hance Fučíkové.

Svědectví u soudu

Dnes sem byl po roce u soudu, kde jsem svědčil v případu, který se stal před 15 lety!

Ne, to není pohádka, je to realita po 15 letech…

O co tenkrát šlo. Dělal jsem nočního recepčního na hotelu a CitiBank tam měla školení a následně večer “mecheche” všichni samozřejmě se ožrali…  No pak jsme našli pána v autě celého od krve, když rozbil okýnko… Jeho kolegové mě přesvědčili, abych nevolal záchranku, která se stejně zavolala… A pan Klíma se teď soudí s pojišťovnou o to, že mu má být vyplaceno pojistné plnění… Místo toho, aby byl rád že žije… říkám si jestli to není sen , ale není.

Už ráno sem měl staženej žaludek, ale říkám si bude to v pohodě.

Přijdu na soud na devátou, pohoda soudkyni sem dal občanku a čekal venku až mě zavolá.

Vstoupil sem do jednací  místnosti a zase sem měl divnej pocit, nemám rád tyhle místa.

Po pravé ruce sem měl statní zástupkyni a po levé ruce pana Klímu a jeho advokáta.

Začal můj výslech. První se ptala soudkyně, odpovídal jsem v tom smyslu že jsem spis neviděl 14 let a že si věci nevybavuju. Bylo vše v pohodě až do té chvíle, kdy se začal ptát advokát p. Klímy, kde mi dával přesné otázky na tělo a machroval tak, že on má spis doslova našprtanej a měl ho před sebou … a pak se stal ten okamžik kdy jsem odpověděl na otázku, že si přesně nepamatuju a pan Klíma se zvedl a začal křičet … loll a takhle se zastrašujou svědci.

v tu chvíli se mi sevřel žaludek ještě víc … advokát začal pálit své otázky ještě víc, pan Klíma na židli zuřivě kroutil hlavou. Pak se stala super věc státní zástupkyně požádala abych se mohl podívat do spisu. Nadechl jsem se a šel podlamovaly se mi kolena, přečetl si své výpovědi staré 15 let a pak se mě dotázala státní zástupkyně jestli si stojím za výpovědí kterou sem dal na policii. Já řekl že jistě a ještě se mě zeptala, jestli jsem dnes odpovídal dle toho co si pamatuju, což jsem ji potvrdil taky.  

¨

Na celém tomto soudním sporu mě zaráží pár věcí.

Místo toho aby p. Klíma byl rád, že žije a radoval se života i když má do smrti trvalé následky, tak se soudí o peníze, byl on kdo se ožral a všichni kolem se mu snažili zachránit “prdel” a může být rád že žije. Místo toho na mě začal vykřikovat když já jsem mluvil, je tohle normální v naší společnosti?

Takhle zastrašovat lidi?

Teď je na soudu jak rozhodne! Věřím, že moje svědectví pomůže ke správnému rozhodnutí.

             Za korekturu děkuju Janu Polzerovi

Den na Pikaču, aneb pokémony nehraju

Řeknete si, vobyčejná středa 20. července.

U mě tenhle den stál za “pikaču” - a ne, opravdu nehraju pokémony :-)

Takové malé shrnutí, co se mi přihodilo. Vylomil se mi pant u noťasu, poškrábal jsem čočku u 360-tkové kamery a projel jsem se okružní jízdou Prahou. místo do Dolních Počernic jsem jel do horních, v budu sem potkal totalně nezodpovednou matku, které 2x spadlo dítě na zem.  

Kdo chcete vědět, jak to bylo, čtěte dál!

Ráno ve středu jsem jako obvykle vstával kolem šesté, uvařil kávu a zalezl zpět do postele, abych si vyřídil maily a vypil skvělý kafe.

Znáte to, pomalu se zvedáte z postele, balíte noťas a teď slyším praskání … říkám si v duchu “co to je?”. Nemůžu dovřít víko, tak koukám a on vylomenej pant … to byl první “pikaču.”

Pochlubil jsem se se svou “šikovností” na FB https://www.facebook.com/tenvelkej/posts/1426525254040538

A nevěřil svým očím, na jakém kousku to drží!

Začal jsem na netu pátrat, kolik stojí nové panty, jen pro srovnání - v Čechách se běžně prodávají panty od 500 - 1200 Kč, z Číny se dají objednat za 400 Kč i s poštovným …

Zvolil jsem cestu nejmenšího odporu a šel koupit lepidlo, slepil jsem to napotřetí a dodneška to drží :-)

Druhej středeční “pokemon pikaču” byla poškrábaná čočka u #LG360cam.

Jsem prostě “střevo.” Mám totiž trojnožku, kterou jsem špatně rozložil, ten den byl vítr a v momentu, kdy jsem se schovával mimo záběr kamery, tak fouklo a bylo “vymalováno.” Kamera spadla …  

Přišel jsem domů a hledám, jak se čistí rozbité čočky od kamer. Našel sem jeden návod. K opravě čočky bylo potřeba - brusný papír P5000, zubní pasta, alkohol, hadříky. Největší výzvou bylo sehnat šmirglpapír s jemností P5000, nikde ho nemají. Našel jsem pouze dvě místa v Čechách, kde ho mají skladem - jedno je v Praze www.glidingshop.cz a druhé na Moravě http://www.autolaky-autex.cz/

Protože jsem “šmatla” (mám DMO na pravou stranu a nemám cit v pravé ruce), tak jsem požádal kámoše Lukáše Kutílka, aby mi pomohl s opravou.

A mezi opravou čočky kamery jsem se projel po Praze. Mířil jsem do Dolních Počernic a nevím proč mi utkvělo v hlavě, že musím do Horních Počernic, ani proč jsem se nepodíval do Google Map, ale vydal jsem se do Horních Počernic a prostě jel. Došlo mi, že je něco špatně až na místě, kde jsem si říkal “kde to jsem, tady nemám být …Já trouba sem měl jet do Dolních Počernic”. Tentokrát jsem se do Google Map podíval a zadal si přesnou trasu. Vyhodilo mi to, že mám jet busem.

Zastávka byla nedaleko, nastoupil jsem do něj a ozvala se rána a po ní dětský křik. Rozhlédnu se a špunt je opravdu hlavičkou dolů. Hlídala ho starší sestra, které bylo cca 12 let a děcku cca 2 roky. Jejich matka kouřila venku. Byla pro mě nepochopitelná její reakce, když děcko spadlo, ona kouřila v klidu dál a své starší dceři jen řekla co dělá, ať dává pozor ….

Během cesty si přistoupil chlápek, který měl evidentně  těžší den … a tak si lehl na pětku.

https://www.instagram.com/p/BIGFp2-D0hM/

Potom nuda v Praze až do chvíle, kdy spadl kočárek i s dítětem, tentokrát byla reakce matky “Ježíš! Doprdele! co to je, Aničko, seš v pohodě?”

A to byla moje Pokémoní “pikačová” středa :-)

Co napsat závěrem?

Když nejde o život, jde o “hovno.” Vše se dá vyřešit v pohodě a v klídku.

Díky Hance Fučíkové za korekturu. :-)

Náhodné i inspirativní setkání v Praze.

Dnes jsem jel do Prahy popřát Hubákům vše nej do nového roku a prodat starej mobil. V hubu jsem potkal pár pracujících nadšenců. Pokecal jsem s Bárou Halíkovou a Romanem Bojkem, se kterým jsme se bavili o projektu, který může pomoci v začleňování hendikepovaných do společnosti - “hendikepovaný člověk nepracuje z domu, ale z hubu a nasává tu pozitivní energii.”

Prodal jsem mobil na Andělu.

Říkám si, ještě bych mohl skočit na oběd, ale kam … v tu dobu jsem byl v OC Nový Smíchov a do 3. patra do fastfoodů se mi nechtělo. Neměl jsem na to chuť a vrátil jsem se do restaurace Zubajda.

A koho tam nevidím! Ondra Krátký z Liftaga. fakt LOLLL :-D  Toho člověka jsem chtěl poznat, na poprvé to nevyšlo, hlásil sem se na pozici do Liftaga. Přemýšlel jsem jak ho oslovit, chvilku jsem koketoval s myšlenkou, že mu hodím Tweet... Kouknu na Twitter,  poslední tweet 17. prosince, to nebude ten správný kanál … Oki, tak ho oslovím, až bude odcházet osobně.  

Sebral jsem, jak já říkám “kouličky pod paždíčko” a řekl jsem: “zdravím Ondro, já jsem Zdeněk.” Podali jsme si ruce, popřáli si do nového roku a prohodili pár vět. Bylo to bezva neplánované setkání.

A proč to píšu? Je dobré se setkávat, potkávat lidi, kteří mají pozitivní energii / vizi, na které tvrdě pracují. Protože i z náhodného setkání může vzniknout něco velkého, nebo vůbec nic.  

Je na každém z nás, kam to budeme chtít posunout … :-)   

Díky Hance Fučíkové, za korekturu!

Cesta na Skrytín

    Přemýšlel jsem, jak se prosadit na dnešním trhu, když je těch nabídek tolik, s tím, že já to chci dělat opravdu kvalitně - hlavou i srdcem. Dostal jsem myšlenku, že si najdu učitele kteří by mě mohli posouvat dobrým směrem.

  První kdo mě napadl byl Martin Hausenblas. po shlédnutí videa jsem napsal post na svůj FB. Nečekal jsem, že to bude mít nějakou odezvu. Martin mi napsal PM, kapku jsem tomu nechtěl nejdřív věřit, sem se štípnul, jestli se mi to nezdá. Domluvili jsme se, že za ním přijedu na “Skrytín” nikdy před tím sem o tom místě neslyšel, začal jsem Googlit. Vypadlo z toho, že to je ruina zámku někde mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Sedl jsem na vlak a hurá do neznáma za novým poznáním a člověkem, kterého si vážím za to co dělá. Přijel sem Do malé vesničky Dobkovice a vydal sem se na procházku 3,5 km do kopečka.

  Potom co jsem se doslova “doplazil” na vrcholek kopce, uviděl jsem ruinu zámku Skrytín. Na Skrytíně se pracuje, potkal jsem dělníky a ptal se po Martinovi Hausenblasovi. Dělňasové mi řekli, že šel na houby a ukázali mi kterým směrem. Nechal jsem si u nich tašku a šel sem mu naproti. Zachvilku sem je potkal Martina a Vaška. Pokecali jsme, udělal sem pár fotek, večer jsme udělali táborák. Druhej den dopoledne jsem vyrazil domů. 

 

   Co jsem si vzal s toho setkání? Poznal jsem člověka, který buduje byznys a nemyslí jen na sebe. Dělí se o svoje zkušenosti s ostatními. Sem rád, že sem se vyškrábal na ten kopec a ujel 200 Km. Stálo to za to.

Martin v pracovním :-)

Fotky Skrytína na mapách Google 

Kouzlo Facebooku

    Na kouzla nevěřím, ale asi začnu po tom, co se nám přihodilo. Bylo 16.7.2015, já měla chvilku tak jsem se šla podívat na facebook. Byla jsem ve skupince - Rodiče postižených dětí a lidi s postižením spojme se., kde jsem členem. Jedna paní se tam ptala jestli má smysl sbírat víčka z PET lahví a já jí napsala do komentáře, že my sbíráme pro našeho synka na doplacení vozíku a za nás tedy ano, sbírat. Pak jsem si šla udělat nějakou práci a slyším, že přišla zpráva z facebooku, kouknu a nějaký pán mě označil v komentáři a psal, abych mu v SZ poslala číslo účtu, že mi pošle nějaké peníze, abych nemusela sbírat víčka. Koukla jsem na jeho profil, jmenuje se Zdeněk Horák. Napsala jsem mu tedy soukromou zprávu, že Michálek nemá žádnej účet, že sbíráme víčka už dlouho a že bez pomoci nějaké nadace to dohromady nedáme. Pan Zdeněk naléhal, ať tedy pošlu manželův nebo svůj. Chvíli jsem váhala, protože se nám ještě nikdy nestalo, že by nám někdo chtěl jen tak pomoci, ale pak jsem ho napsala: je to přeci pro Michalka na vozík. Ani ne za čtvrt hodiny přišla sms z banky o příchozí platbě. Tak se kouknu a na účet přišlo 300,- korun s poznámkou: Michalovi na vozík. Panu Zdeňkovi jsem moc poděkovala jak soukromou zprávou, tak veřejně na facebooku. Pan Zdeněk mi napsal jestli jsem připravená na kouzlo facebooku. Odepsala jsem, že na kouzla nevěřím - on na to jestli může číslo účtu zveřejnit na stránce facebooku. Zkameněla jsem, ale souhlasila. To co se odehrálo potom, by mě ve snu nenapadlo. Během dne přišlo dalších 10 sms z banky s příspěvky. Hnedle jsem to napsala panu Zdeňkovi. Všem lidem jsem hned veřejně a jmenovitě poděkovala na veřejné síti. Pan Zdeněk mi napsal, že nějaký pán sdílel příspěvek, a že teď se to rozjede. Jelikož byl pátek, takže to byli jen lidé co mají stejnou banku a v pondělí že uvidím. Ano, opravdu jsem viděla - jedna sms za druhou přišlo dalších 13 příspěvků na synův vozík. Opět jsem všem jmenovitě poděkovala, další den to bylo stejné a další rovněž. Vždy jsem napsala jmenovité poděkování. Takhle to šlo 7 dní. V sedmi dnech se povedlo 55 lidem přispět Michalkovi na doplacení vozíku. Nikdy jsem nevěřila, že tolika lidem nebude zatěžko jednomu malému chlapci, kterého nikdy neviděli a tudíž ho neznají, přispět na tolik potřebný vozík. Samozřejmě Pana Zdeňka jsem pozvala, aby byl u předání nového vozíku našemu sluníčku Michalkovi. Panu Zdeňkovi a Všem úžasným lidem ještě jednou ze srdce děkujeme za poskytnutí finančních příspěvků pro našeho synka. Pan Zdeněk, i když je sám tělesně postižený ukázal, že jsou v této těžké době lidé se srdcem na pravém místě. Takže kouzla asi opravdu jsou a zázraky se mohou stát každému, kdo věří. Nám se takový kouzlo se zázrakem stalo a jsme za ne vděčný.

Martina Ludvíková (matka Michalka)

Jak to začalo https://www.facebook.com/tenvelkej/posts/1163881633638236

Dárci:

https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1083756438320006
https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1085909524771364
https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1086946718000978
https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1087601184602198

https://www.facebook.com/martina.ludvikova.9/posts/1089284434433873

Co napsat, závěrem - všem co se na té dobré věci podíleli moc děkuju!
Zvláštní poděkování patří panu Eibichovi, za pomoc při výběru vozíku a odvoz na vlak :-)

Úřednický šiml, aneb výměna průkazu ZTP

Do konce roku musí mít všichni vyměněný průkaz ZTP. Říkám si, nač to budu odkládat. Přečetl jsem si článek od Ligy vozíčkářů co a kde vyplnit, kam zajít. Naposledy jsem měnil průkazku před 9 lety. Vyplnil jsem formulář na webu MPSV, vytisknul. Ještě pro jistotu volám na Úřad Práce, co vše budu potřebovat k vydání nového průkazu. Odpověděla mi milá úřednice, že je potřeba pouze průkazka a fotka. Tak sem vzal vše potřebné a hurá na ÚP.

Původní průkaz vydaný v roce 2007

Na pracáku vše rychlé, za 5 minut jsem byl vyřízený, žádost podaná a během měsíce bude nová průkazka. Po měsíci mi zavolali z ÚP; průkazka je hotová, ať si přijdu a vezmu si 30 Kč – poplatek za průkazku. Na pracáku tentokrát fronta. Za 15 minut se dostávám na řadu. Jupí!

Podepisuju formuláře a dostávám průkaz ZTP. A ejhle, průkazka je platná pouze do příštího roku. "WTF"?! ptám se úřednice… a proč mám platnost jen rok a ne na 10 let? "průkazy jen vyměňujeme, platnost zůstává ze staré průkazky, pak půjdete na posouzení zdravotního stavu". " Mám doma rozhodnutí o trvalém přiznání průkazu ZTP, odvětil jsem suše. Úřednice si trvala na svém. Vzal jsem si nový průkaz a duchu sem si říkal co to kruci je, to nemůže být pravda… Co na mě budou znovu posuzovat? (když jsem se tak narodil…)

Průkaz vydaný do roku 2016

Po návratu domů jsem vyhledal rozhodnutí z osmnáctin a udělal si kopie. Zavolal na ÚP, úřednice už nebyla tak milá. Opět trvala na tom, ať si přijdu požádat za rok. Rozhodnutí, které mám v ruce, ve spisu nemá, že je v archívu. Říkám si "Ok". Nakonec mě napadlo zavolat do Ligy vozíčkářů. Volám a líčím celou situaci paní Hájkové. Ta mi odpověděla, že situaci prověří a zavolá mi zpět. Po 2 hodinách mi volají zpět z Ligy Vozíčkářů; ze zákona mám nárok na průkazku na 10 let, pokud mám rozhodnutí jen jedno a nebyl posuzován můj zdravotní stav znovu. Tak jdu opět na ÚP, teď už rovnou za vedoucí. Opět jsem popsal podrobně situaci a předložil rozhodnutí o přiznání průkazu ZTP. Po cca 20 minutách jsme došli k závěru: vedoucí prověří situaci a zavolá mi. Po dvou dnech další posun! Po telefonním hovoru si mám dojít podepsat novou žádost o průkaz ZTP, který bude na 10 let. Vracím se na místo činu podepsat žádost na ÚP.

Po měsíci volám zpět, jestli mám hotový průkaz. Úřednice mi oznámila: "máte jej hotový, ale už jsme vám volali". Podíval jsem se do výpisů hovorů do mobilu a odpovídám:“ zmeškaný hovor nemám, takže slečna asi volala někomu jinému“. Došel jsem si pro průkaz, tentokrát již s platností na 10 let. Podepisuji stvrzenku na platbu 30 korun a ejhle úřednice po mě těch 30 Kč nechtěla… Celé to běhání mě stálo cca 5 hodin, 2 měsíce čekání.

Průkaz vydaný do roku 2025

Pár otázek k zamyšlení:

Nebylo by lepší si od všech vyžadovat i "rozhodnutí o přiznání průkazu"?

Kolik hodin strávila vyřizováním mých žádostí úřednice?

Kdo za mě zaplatil poplatek za druhý vydaný průkaz?

Ps: Díky Hance Fučíkové za korekturu!